Základna novinářských hodnot vychází z myšlenky, že žurnalisté realizují základní lidské právo na svobodu informací a projevu (názoru). Z toho vyplývá i dichotomie mediální praxe, v níž profesionál a) zprostředkovává fakta, nebo-li pravdy (truth), tj. takové výpovědi, jež reprezentují ověřitelné skutečnosti; b) přináší názory (opinion) či interpretace, a to jak ve smyslu vlastní analýzy, tak i jako různé perspektivy výkadu pravd (faktů). Pokud se tedy často opakují pro žurnalistiku klíčové pojmy jako objektivita, vyváženost či nestrannost, nejde pouze o vyjádření toho, že by novinář přinášel jakousi reprezentaci reality (její přímý obraz), ale že základní hodnotová struktura novinářské práce je navázána na zodpovědnost veřejnosti za garanci veřejné diskuze o pravdách.

Protože pojmy jako vyváženost či objektivita inklinují k tomu, že zjednodušují myšlenku novinářské práce na ideu  pouhého přenosu ve skutečnosti již hotových a připravených informací uživateli, preferuji používat pro označení výchozí novinářské hodnoty pojem nestrannost. Ten představuje dynamickou strukturu, kterou lze vyjádřit následujícím způsobem:

Nestrannost jako realizace práva na informace a svobodu projevu

Obrázek ilustruje skutečnost, že nestrannost znamená rozlišování pravd (faktů) a názorů, přičemž pravdy jsou ověřitelnéověřené, názory je nutné přinášet v jejich různosti (sem spadá i hodnota vyváženosti). Není-li možné určitou výpověď o skutečnosti ověřit, nejedná se o pravdu a je nutné s ní takto zacházet, podobně názor nelze nikdy vydávat za pravdu a vždy musí být doplněn alternativními pohledy. Vzhledem k tomu, že jde o realizaci fundamentálního lidského práva, oba pilíře základny nestrannosti – pravda i názor – se vztahují k veřejnosti, tzn. novinář přináší pravdy a názory do veřejné diskuze a řídí se tedy veřejným zájmem.

Nezávislost novináře

Trojúhelník, který vyjadřuje vztah základních strukturálních elementů nestrannosti, se zužuje k veřejnosti jako k refernčnímu bodu žurnalistické práce. Novináři jsou veřejnosti zodpovědní a jejich činnost slouží veřejné diskuzi, odtud tedy pramení imperativ jejich nezávislosti (autonomie). Tento pojem označuje nikoliv pouze nezávislost na státních institucích, ale i komerčních zájmech. Z uvedeného vyplývá, že novinář nedodává na trh komoditu, zboží, ale uskutečňuje lidské právo. Jeho zodpovědnost tedy prvotně určena vztahem k zaměstnavateli či čtenářům, ale k tomuto základnímu určení charakteru žurnalistické práce. Konkrétní prostředí redakce či vztah k publiku jsou potom kontextem realizace těchto hodnot, nemohou je ale převážit.

Znamená to tedy, že hodnotově je novinář vázán primárně loajalitou k profesním základům svojí práce určeným ve vztahu k veřejnosti v hodnotě nestrannosti realizované v nezávislosti na státu, trhu i publiku. V prostředí určitého média potom novinář tuto svoji pozici vyjednává ve vztahu ke konkrétní žurnalistické rutině, editoriální politice média atd. Nesmí ale nikdy přistoupit na nátlak, který by tuto základní hodnotovou strukturu jeho práce narušil – to se odráží i v normách, které představují profesní standard. Např. Etický kodex Syndikátu novinářů ČR jasně říká (odst. 1.i), že novinář nesmí přijímat úkoly, které by byly v rozporu s jeho profesní důstojností. Je důležité si uvědomit, že autonomie novináře je jednou ze základních hodnot profese a není omezena pouze na tzv. média veřejné služby.

Editoriální politika a perspektiva novináře

Nestrannost neznamená, že novinář nemá právo na to mít určitý pohled na skutečnost či že nemůže vyjadřovat jistou editoriální politiku. Už samotný výběr tématu je vyjádřením určitých politických, společenských i kulturních hodnot a novinář vyjadřuje svojí prací zaujatost problémy skutečnosti, jak dokládá i jedno z ustanovení autoritativního etického kodexu Americké společnosti novinových editorů:

To be impartial does not require the press to be unquestioning or to refrain from editorial expression. Sound practice, however, demands a clear distinction for the reader between news reports and opinion. Articles that contain opinion or personal interpretation should be clearly identified. ASNE Statement of Principles, art. V.

Jak norma dokládá, je však vždy potřeba, aby byl novinář ve vztahu k veřejnosti transparentní a vůči skutečnosti otevřený, tzn. vždy musí být jasně odlišen názor od ověřené pravdy. Čtenáři, tedy veřejnost, se pohybují v prostoru veřejné diskuze, jemuž prospívá diverzita perspektiv a postojů. Nikdy ale nesmí být uváděni v omyl.

Zpráva

Pokud jsem doposud hovořil o pravdách čili faktech, měl jsem na mysli takové výpovědi, jež jsou ověřitelné. Ověřené tvrzení se stává zprávou, nicméně samo ověření ještě není dostatečné pro stanovení profesního standardu. Pokud se opět vrátíme k výchozímu principu novinářské práce (realizace lidského práva v pluralitní demokracii), je zřejmé, že cílem zprávy není její pouhá existence, ale to, aby sloužila veřejnosti jako nástroj k orientaci ve společnosti a k rozhodování v rámci demokratické společnosti:

The primary purpose of gathering and distributing news and opinion is to serve the general welfare by informing the people and enabling them to make judgments on the issues of the time … Good faith with the reader is the foundation of good journalism. Every effort must be made to assure that the news content is accurate, free from bias and in context, and that all sides are presented fairly. Editorials, analytical articles and commentary should be held to the same standards of accuracy with respect to facts as news reports. Significant errors of fact, as well as errors of omission, should be corrected promptly and prominently. ASNE Statement of Principles, art. I, IV.

Zpráva tedy musí být natolik komplexní, aby veřejnosti poskytovala užitek. Tuto komplexnost lze vystihnout graficky takto:

Normativní hodnoty zprávy
Normativní hodnoty zprávy

Formou pravidla vyjadřuje tento čtyřúhelník část 1. Etického kodexu Syndikátu novinářů ČR, v níž nalézáme toto:

Občané demokratického státu bez rozdílu svého společenského postavení mají nezadatelné právo na informace, jak jim je zajišťuje čl.17 Listiny práva svobod, jež je součástí Ústavy České republiky. Novináři toto občanské právo realizují svou činností. Nezbytně proto přejímají plnou odpovědnost za to, že informace, které předávají veřejnosti, jsou včasné, úplné, pravdivé a nezkreslené. Etický kodex SN ČR, č. 1

Včasnost zprávy znamená, že jde o relevantní výpověď o skutečnosti, která má vztah k životu teď a tady. Aktuálnost však není výlučnou hodnotou, nesmí být prosazována na úkor pravdivosti, jíž rozumíme jako dostatečné ověřenosti (z více na sobě nezávislých zdrojů). Úplnost zprávy znamená, že je podána ve všech svých aspektech, není účelově vybrán pouze jeden. Tím zároveň zprávu zasazujeme do kontextu, tedy do souvislostí, vysvětlujeme její pozadí, tj. background, aby nedošlo k vytržení určitých faktů či výpovědní ze skutečnosti a k jejich zkreslení.

Nezkreslená zpráva může vyjadřovat editoriální politiku média či postoj novináře (např. upozorňuje-li na korupci, na sociální problémy apod.), ale nesmí zamlčovat žádný z aspektů skutečnosti ani rezignovat na ověřování faktů. To, co není ověřitelné, nemá povahu pravdivé výpovědi (faktu) a představuje názor.

Vzhledem k tomu, že každá výpověď o skutečnosti se nachází v souvislosti nějaké veřejné diskuze, je vzhledem k úplnosti novinář zavázán podat čtenáři i vyvážený přehled názorů na tento jev, tedy interpetačních perspektiv. To neznamená pouze pro a proti, ale úplnost vyžaduje aktivní vyhledávání i alternativních pohledů.

Jan Motal

Jak citovat tento text? MOTAL, Jan. Novinářské hodnoty. Medialnietika.cz, 2. 6. 2016. On-line: <http://www.medialnietika.cz/novinarske-hodnoty/>. Cit. dne: DD.MM.RRRR.