Názor

Zatímco ve zpravodajské a reportérské novinařině klademe důraz na to, aby přinášené zprávy byly pravdivé a podložené fakty, u názorové žurnalistiky jako by se nám tyhle standardy již nezdály tak zásadní. Komentátor sice ve svých textech z podstaty věci nenaplňuje zásadu nestrannosti – to, že se k některému z pohledů na danou problematiku přikloní od něj jako veřejnost přímo očekáváme – ovšem přesto musí stavět na argumentech, které vycházejí z pravdivých a ověřených informací. Poctivá názorová žurnalistika má sílu společnosti ukazovat ideály toho, jak má kultivovaná obhajoba jakéhokoliv našeho stanoviska či přesvědčení vypadat – proto zde musíme postavit etiku na první místo.

(Čas potřebný je studiu materiálu: 10 minut)

Co se v této části dozvíte?

Mám názor na tvůj názor

Při zběžném pohledu na svět, který nás obklopuje, bychom mohli dnešní době přiřknout charakteristiku „názorová“. Akcelerováno digitálním prostředím se množství komentářů, pohledů na věc a stanovisek ve veřejném prostoru stále zvyšuje, což může i nemusí být společnosti prospěšné. Diskutující na sociálních sítích či autoři blogových příspěvků se vesměs hájí stále opakovanými deklamacemi o svobodě projevu a o možnosti vyjádřit svůj názor, které je podle jejich úsudku opravňují i k šíření polopravd či přímo lží.

Nabízí se tedy otázka: jakou úlohu v takovém prostředí hraje profesionální žurnalistika, konkrétně ta názorová? Má smysl, aby názoroví žurnalisté svými texty dál navyšovali konstantně rostoucí sumu nejrůznějších postojů, které se ve vodách internetu (ale i jinde) objevují? A jak se vlastně liší se twitterový či facebookový status veřejně známé osobnosti od komentáře, zveřejněného novinářem v etablovaném médiu?

Sewell Chan, americký novinář a dříve hlavní editor názorové rubriky v Los Angeles Times píše: “V této vysoce polarizované době se někdy zdá, že existuje příliš mnoho názorů. Ale ve skutečnosti máme nedostatek takového názorového psaní, které bere v úvahu složitost a nejednoznačnost všech lidských záležitostí; které je empatické k k lidem, kteří nesouhlasí; které skutečně poskytuje vhled a perspektivy.

Tedy potřeba profesionální názorové žurnalistiky a novinářů-komentátorů je zde stále, možná ještě větší než dříve. Ovšem tím spíše vzrůstají nároky na kvalitu jejich práce a dodržování etických standardů, které mohou společnosti ukazovat na ideál férové argumentace a přispívat tak ke kultivaci veřejné debaty.

Komentář neošidíš

V předchozích kapitolách jsme se věnovali tématu pravdy a férového reportování. Mluvili jsme o tom, jak je důležité stavět na faktech a přesných informacích. Zmínili jsme také hodnotu nestrannosti, jako maximální snahy o redukci předpojatosti. Doposud jsme ale měli na mysli primárně žurnalistiku zpravodajskou. Jak se situace promění, pokud se zaměříme na názorovou sekci novinářské produkce?

Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy z roku 1933 říká, že přestože názory jsou nevyhnutelně subjektivní, musíme zajistit, aby byly vyjadřovány čestně a eticky. Co takový požadavek znamená?

Na prvním místě je nutné zdůraznit, že ani komentátor není zbaven povinnosti formulovat svůj text na základě faktů a pravdivých skutečnostech. Profesor na Pensylvánské univerzitě a dlouholetý americký novinář Gene Foreman vysvětluje, že „komentátoři mají etickou povinnost nejdříve získat fakta, až poté začít vyjadřovat své názory“ (Foreman, 2015, s. 186)

Stejně mluví i kodex českého Syndikátu novinářů, který uvádí, že novinář je povinen se „neodchylovat věcně od pravdy ani v komentáři z důvodu zaujatosti„.

Stejně jako faktičnost, názorovým žurnalistům mezi etickými standardy práce zůstává i požadavek na férovost jejich textů. Již zmíněný Gene Foreman férovostí rozumí novinářovu povinnost vyvarovat se zvýhodňování či zaujatosti a dodává, že „nejen zpravodajové, ale i komentátoři mají povinnost být spravedliví a féroví – komentáře etického novináře jsou podloženy fakty, nikoliv domněnkami“ (Foreman, 2015, s. 348)

„Každý má právo na svůj názor, ale ne na svá vlastní fakta.

Daniel Patrick Moynihan, americký sociolog, politik a bývalý senátor za Demokratickou stranu

Nenechat čtenáře na pochybách

Přes všechny podobnosti v etických zásadách pro tvorbu zpravodajství a komentářů je nyní na místě zmínit jednu zásadní odlišnost. Zatímco ve zpravodajském textu má být autor jen zprostředkovatelem informací a jeho povinností je nechat co nejméně své vlastní názory a postoje ovlivňovat výsledný článek, v názorové žurnalistice je tomu z podstaty věci právě naopak. Komentátor má na projevení svého – argumenty a fakty podloženého – pohledu nejen právo, ale veřejnost to od něj přímo očekává.

Právě proto je v etických kodexech zdůrazňována povinnost média důkladně odlišit zpravodajské a názorové rubriky. Charta Mezinárodní federace žurnalistů mluví o „zřetelném oddělení faktických informací od komentářů a kritik“, kodex Society of Professional Journalist (SPJ) zase zmiňuje nutnost „označit obhajobu a komentář“.

Výše citovaná Rezoluce č. 1003 Parlamentního shromáždění Rady Evropy uvádí, že „základním principem jakékoli etické úvahy o žurnalistice je jasné rozlišování mezi zprávou a názory, které znemožňuje jejich záměnu. Zprávy jsou informací o skutečnostech a údajích, zatímco názory vyjadřují myšlenky, ideje, přesvědčení či hodnotové úsudky mediálních společností, vydavatelů nebo novinářů.

Odlišení se může realizovat jakoukoliv formou, graficky nebo umístěním, ale čtenář musí být schopen tyto dvě sekce od sebe jasně a neomylně rozeznat. Tato zdánlivá formalita může mít vliv i na míru důvěry v novináře a žurnalistiku obecně. Výzkum Duke Reporter´s Lab ukázal, že čtenáři jsou často zmatení v tom, který obsah je zpravodajský a který názorový. Díky jednotnému označování mohou lépe porozumět různým formám žurnalistiky a následně sami posoudit, zda text není zaujatý. Autoři výzkumu redakcím radí, aby „používali konzistentní označování všech článků a rozlišovali analýzy, názory, recenze a zprávy“ a také aby „umisťovali tato označení či štítky na viditelná a nápadná místa v horní části článku„.

Poslání se závazky

Názorová žurnalistika je nedílnou součástí demokratických společností. Výzkum na toto téma z amerického prostředí ukázal, že názoroví novináři pomáhají veřejnosti hodnotit, kontextualizovat a vysvětlovat zprávy způsobem, na který zpravodajští novináři často nemají nástroje ani kapacitu. Ovšem komentátoři nesmí zapomínat, že jejich práce stále podléhá etickým zásadám a aby neztratili důvěru čtenářů, jejich názory musí být vždy férové, argumentační a založené na faktech.

Chcete vědět víc?

  • Přehledový text Kevina Lokera z American Press Institute se třemi případovými studiemi o tom, zda a jak máme v dnešní době přehodnocovat pohled na názorovou žurnalistiku

Použité zdroje