Jak psát o lidech s duševním onemocněním?

Při reportování o lidech s duševní chorobou by měli novináři myslet na tyto zásady:

  • Seznamte se s nejčastějšími mýty o duševním zdraví, nešiřte je a naopak je aktivně vyvracejte. Faktem je, že z duševního onemocnění se lze zotavit, duševní onemocnění neznamenají agresivitu, nemají jednoznačnou příčinu, nevyhýbají se ani vysoce inteligentním lidem, i lidé s duševním onemocněním mohou pracovat a pracují a často se potýkají s diskriminací. I člověk s duševním onemocněním dokáže jasně vnímat realitu. (viz manuál NÚDZ)
  • Nepoužívejte proto stigmatizující jazyk, který spojuje duševní onemocnění s negativními významy (šílenství, blázinec, šílená vražedkyně, vraždící schizofrenička apod.). Je třeba se vyhýbat takovému jazyku, který ztotožňuji individuálního člověka s chorobou, protože neexistuje žádná přímá kauzalita mezi chováním jednotlivce a kategorií označující nemoc. Nepíšeme proto „Petr je schizofrenik“ nebo „byla to schizofrenička“, ale lépe „Petr má schizofrenií“ anebo „diagnostikovali jí schizofrenii“. Nepíšeme přece „Petr je chřipkotik“ nebo „byla to anginička“. Pozor na slova, která vedou k negativnímu vnímáni nemoci, anebo stigmatizují člověka jako „duševně nemocného“ (lépe „s duševním onemocněním“).
  • O duševním onemocnění má smysl psát pouze tehdy, když je pro příběh či událost relevantní a přímo s ním souvisí. Jinak je to jako s etnicitou – do zprávy či článku nepatří. Zvláště důležité je to u násilných činů a zločinů. Spojitost s duševním onemocněním nemusí být průkazná či je ve vztahu k povaze nemoci výjimečná. Konzultujte tuto spojitost s odborníkem či odbornicí.
  • Diagnostikovat duševní onemocnění mohou pouze lidé, kteří jsou k tomu autorizovaní. Ověřujte informaci o duševním onemocnění, nespoléhejte na řeči z druhé či neodborné názory. Nežádejte lékaře, psychology a psychiatry, aby se vyjadřovali k duševním chorobám, které mají celebrity, veřejné osobnosti a pacienti jiných lékařů. Žádáte po nich porušení lékařské etiky.
  • Upozorněte na možnost pomoci, na to, že choroba se dá léčit či její symptomy redukovat. Zvláště důležité je to u sebevražd, kdy by čtenáři mělo být jasné, že sebevražda není řešení a lze jí předcházet. Ideálně doplňte článek odkazem na odborná centra pomoci (můžete vyjít např. z této mapy pomoci)
  • Snažte se přinášet co nejrozmanitější příběhy lidí s duševním onemocněním, abyste nabourali stereotypní či stigmatizující vnímání chorob. V případě, že popisujete událost související s člověkem s duševním onemocněním a tato choroba je pro smysl příběhu či zprávy podstatná, vyhýbejte se záměně kategorie nemoci a individuálního osudu. Každý prožívá nemoc jinak, každá podoba nemoci může být jiná.
  • Předcházejte sociální izolaci lidí s duševním onemocněním. Stigmatizace (negativní nálepkování) je překážka úspěšné léčby. Stigmatizující mediální příběhy mohou vést k tomu, že se léčba stává delší, náročnější, nebo je zcela znemožněna u těch, kteří se pak bojí volat o pomoc.

Podrobnější informace a další zdroje lze nalézt zde: