Jak reportovat o válečném konfliktu

Válečný konflikt je v mnohých ohledech bezprecedentní situace, která klade na novináře a jejich práci nadstandardní nároky, včetně těch etických. Zvýšený tlak na rychlost a aktuálnost informací ovšem nesmí být ospravedlněním pro méně profesionální výstupy.

  1. Ověřování informací 

Informování o válečných konfliktech je specifické omezeným přístupem ke zdrojům a informacím. Přesto je třeba nerezignovat na žurnalistické standardy (a to ani ve snaze o aktuálnost) a pracovat pouze s ověřenými informacemi (ověřovat je třeba také informace získané přes sociální sítě). Novinář si také musí být vědom, že zveřejňování některých údajů je součástí válečné taktiky a přistupovat kriticky např. k údajům o počtech obětí nebo aktuálnímu vývoji boje. Použití neověřených (či neověřitelných) informací musí mít své opodstatnění, pokud se novinář rozhodne je použít, je vždy potřeba uvést jejich zdroj a upozornit, že nejsou potvrzeny. 

  1. Vizuální materiály 

Použití vizuálních materiálů z místa konfliktu je třeba pečlivě zvažovat. Pokud se jedná o materiály převzaté např. ze sociálních sítí, je vždy potřeba prověřit jejich autentičnost. Na veškerých snímcích (videa i fotografie) je vždy potřeba jasně označit, kdy a kde byly pořízeny, případně zda jsou pouze ilustrační. Je třeba rovněž zvážit uveřejňování snímků zobrazujících smrt, utrpení či krutost. Přestože je správné informovat o tom, že válka způsobuje utrpení, není správné jej využívat k získání čtenářů či bezdůvodně přispívat k prohlubování negativních emocí. Válka je už tak pro veřejnost stresující. 

  1. Tón informování 

Média nesmí způsobovat paniku, ale ani zlehčovat situaci. Mají přinášet realistický a analytický obraz skutečnosti. Při informování o válečném konfliktu je třeba vyvarovat se senzacionalismu, nepodléhat náladám a neopodstatněnému alarmismu. Vzhledem k omezenému přístupu ke zdrojům a informacím o dění v místě konfliktu, je třeba zdržet se jakéhokoliv hodnocení situace či předvídání dalšího vývoje. 

  1. Humanitární otázky 

Při informování o válečných a ozbrojených konfliktech je třeba věnovat pozornost také humanitárním otázkám včetně způsobu zacházení s civilním obyvatelstvem, zajatci a uprchlíky, a to bez ohledu na strany konfliktu. Je dobré spoléhat na informace od důvěryhodných institucí či organizací (např. Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, Červený kříž apod.), příp. od jejich zástupců či lidí z humanitárních organizací, které působí na místě, konzultovat obsah a formu zpráv a vizuálního materiálu zobrazujících utrpení civilního obyvatelstva. Vždy je třeba za fotografiemi a příběhy vidět konkrétní osudy a osoby a přistupovat k nim citlivě. 

  1. Kontakt s válečnými uprchlíky 

Novináři musí chránit důstojnost a soukromí uprchlíků, obzvláště dětí. Nesmí je svým jednáním uvést v nebezpečí. Při pořizování vizuálních materiálů je třeba dbát na zachování anonymity, případně požádat o souhlas. Je třeba předcházet retraumatizaci či sekundární viktimizaci, s respondenty pracovat citlivě, ideálně ve spolupráci s psychologem nebo zástupcem humanitární organizace.

Zvláště je potřeba citlivě pracovat s dětmi a lidmi se sníženou schopností rozhodování, včetně lidí silně otřesených, stresovaných. Na prvním místě musí být vždy zdraví a důstojnost respondenta, ne článek či záběr. Je třeba dbát na to, aby uprchlík věděl, jaký druh materiálu novinář pořizuje a jak bude použit. 

  1. Výběr odborníků 

Novináři by měli dávat prostor takovým odborníkům, kteří mohou publiku přinést relevantní vhled do daného problému či situace. Ne jen svůj názor. Publiku je třeba jasně představit oblast jejich expertízy a té se držet i při kladení otázek. Je třeba odlišit názory a vyjádření odborníka a projevy lidí, kteří potřebnou expertízu nemají. Je dobré vyhýbat se návodným otázkám, které odborníky tlačí např. k předpovědím, spekulacím nebo vyjádřením, na něž z logiky věci (např. nedostupnosti informací) nemohou být připraveni. 

  1. Vyvracet dezinformace  

Součástí válečného konfliktu je i propaganda, a to nejen ze strany agresora, ale i obránců. Novinář musí k informacím přistupovat velmi pečlivě a být schopen určit jejich původ, pravdivost a za jakým účelem byly dané informace distribuovány. I když novinář může podporovat spravedlivou obranu a projevovat solidaritu s obětmi válečné agrese, nesmí to být za cenu manipulace s fakty nebo přímo spolupráce se státní mocí.

Guidelines pro etické reportování v době války

V dokumentu ke stažení najdete doporučení pro řešení etických dilemat v době války. Obsahuje otázky, které mohou být vodítkem pro všechny, kteří mají ambici naplňovat standardní etické požadavky i v nestandardních časech. Volně převzato z materiálů americké SPJ (Society of Professional Journalists) a uzpůsobeno pro český kontext a také pro potřeby reportování o aktuálním konfliktu na Ukrajině.

Dokument nejlépe slouží vytištěný a viditelně umístěný poblíž pracovního místa.

Další zdroje k tématu: