Principy novinářské etiky

timon-studler-ABGaVhJxwDQ-unsplash

„O čtenářích jako občanech se dnes mluví jen velmi málo. Spíše se o čtenářích hovoří jako o zákaznících a o novinách jako o produktu. Žurnalistická rozhodnutí se stále více přijímají nikoliv na základě odborných znalostí novinářů o tom, co je důležité pro veřejnost vědět, ale na základě průzkumu trhu o tom, jaké věci zákazníci nebo potenciální zákazníci chtějí vědět.”

Jeremy Iggers, Good News, Bad News. Westview Press 1999, p. 78

Pravda není samozřejmá a skrývá se za stereotypy. Nestačí prostě být pozorovatelem, ale je třeba ctít metody a standardy novinářské práce…

Být nezávislí

Nezávislost je jedna z nejdůležitějších a nejrozšířenějších hodnot žurnalistiky a souvisí s ideálem autonomie. Zpravodajství je třeba chránit před vnějšími i vnitřními vlivy, včetně těch obchodních, velkou “čínskou zdí”. Být nezávislí ale neznamená hodnotou neutralitu – naopak, novinářky a novináři musí být vždy na sociální realitě angažovaní, aby mohli naplňovat svoje profesní role.

Neškodit

Zásada “neškodit” představuje minimum profesní etiky. Jde zejména o respektování lidské důstojnosti, soukromí, presumpce neviny a nepodněcování k diskriminaci či nenávisti. Novináři a novinářky pořizují svoje materiály s poučeným souhlasem respondentů a bez použití nepoctivých prostředků. Výjimku tvoří osoby veřejného zájmu, ale i u nich je třeba postupovat uvážlivě.

Být zodpovědní

Idea “veřejnosti” vychází z představy společnosti jako velkého racionálně diskutujícího publika. Tato představa však nezohledňuje rozdělení společnosti na různé vrstvy či třídy – novináři se tedy musí chopit aktivní role moderátorů a nerovnosti vyrovnávat. Zvláštní pozornost je proto třeba klást na problémy a zájmy deklasovaných – strádajících a ohrožených vrstev – a integrovat je do veřejné diskuze.

Jak psát o válečném konfliktu?